Městečko Normálov 2

23. října 2016 v 20:27 | SHaPeshiFTEr |  Městečko Normálov
No a teď se v Normálově blížíme k fázi, kdy přepis bude naprosto jiný, než namluvená verze, protože nám přibývají postavy. Tudíž namluvená verze je ta s více hlasy a interakcemi atd, kdyžto ta napsaná jasou jakoby jen ty čisté "noviny." :3 . A také se velice omlouvám za kamarádův mikrofon, ale já jsem mu k Vánocům koupila nový, fakt dobrý a už jsem mu ho i dala, takže příští díl (ten bude příští týden a to nekecám :3) bude mít faaaaaaaaaaaaaaaaakt dobrou zvukovou kvalitu, tudíž vás prosím, abyste poprosili své uši, jestli by ještě nevydržely a nepřemohly se :3 . No, můj mikrofon je taky dost bída, ale já dostanu nový k Vánocům, takže moje zvuková kvalita bude lepší od Vánoc :3 . Nechci vás nijak nutit, ale byli byste FAKT hodní, kdybyste si poslechli tu mluvenou verzi, i když je hrozná, kamarád se fakt snažil a i přes jeho hrozný, příšerně hrozný mikrofon podle mne odvedl dobrou práci :3 . Tady je odkaz: Normálov #2

V dnešním vydání našich novin se dozvíte, co jsou to vlastně noviny a proč se i my řadíme do novin, jak správně vyvolat Ďábla či jednoho ze sedmi hlavních démonů (aby jste to nedělali stejně blbě jak Sovová) a taky se dozvíte něco o naší redakci, jelikož se hodně z vás ptalo na otázky jako: "Proč neustále nabíráte nové lidi?" a "Kde je můj příbuzný, kterého jste tu zaměstnali?" Mohli bychom odpovědět prostě: "Protože jsou všichni šest stop pod zemí." Ale místo toho vás budeme otravovat s dlouhým vysvětlováním, protože pokud vás unudíme k smrti, možná se pak přestanete ptát na tyto otázky.



Tak tedy, hodně z vás se ptalo, jak to, že naše noviny jsou noviny, když mluví. Říkali jste, že nemůžeme být noviny, když mluvíme. Vedení redakce se k tomuto problému vyjádřilo takto: "My jsme noviny. I vy jste noviny. Všechno jsou noviny. Vaše pohovka jsou noviny. Váš stůl jsou jen noviny. Celý vesmír jsou jen a pouze jedny velké noviny."

Potom vedení zašustilo křídly a vrátilo se zpátky k balení se do obrovských kokonů, které byly nasáklé neznámou rudou tekutinou. Tato tekutina nápadně připomínala krev. Přesto to však nebyla krev, i když nejsou žádné důkazy, že to nebyla krev. Navíc tato tekutina měla stejnou konzistenci jako krev, voněla jako krev a chutnala jako krev. Přesto opakujeme, že to nebyla krev.

Teď pro vás máme první část naší nové rubriky: Jak se u nás žije. Spočívá to v tom, že navštívíme jednoho z našich obyvatel a poptáme se jich na různé osobní otázky, které nám budou muset říct, nebo je jemně štouchneme do hlavy pistolí. A ta rozhodně nebude nabitá. A určitě je štouchneme tím koncem, ze kterého nevylétávají kulky.

Chtěli jsme se vypravit za Viktorem Hrubým, abychom zjistili to, co o něm nikdo neví, avšak se ukázalo, že nevíme, kde vlastně bydlí a že to neví ani nikdo jiný.

Proto jsme se nakonec zastavili u Richarda Prapodivného, jenomže se ukázalo, že ho minulý týden sežralo zvíře. Jmenovitě Hynek Zvíře. Pěkně děkujeme Hynku, kvůli tobě teď nemáme interview.

Náhle se však ukázalo východisko. Vzpomněli jsme si na Barboru Tmavou, která žije na kraji lesa Za…nikdo v redakci neví, čeho, ale začíná to na Z. Takže jsme se tedy stavili u Barbory Tmavé, co žije na okraji toho lesa, co začíná na Z.

Po několika minutách stání na její verandě z lidských zubů a jazyků borovic otevřela dveře a pustila nás k sobě dovnitř. Vhledem k tomu, že Barbora je však od dětství němá, odpovědi na naše otázky mohla pouze psát na bledě béžovou kůži, která byla mimochodem precizně svázaná.

My: "Žije se vám tady na okraji lesa dobře?"

Tmavá: "Ano, nelezou mi sem lidi, ani děti mi tu o Halloweenu nehážou vajíčka na dům, dokonce ani policajti či zombie si sem netroufají."

My: "Máme tomu rozumět tak, že stále máte svůj původní mozek?"

Tmavá: "Ne, to rozhodně ne. Já nemám žádný mozek."

Po tomto nastalo pět minut ticha, protože jsme zapomněli, proč jsme do domu Tmavé vůbec přišli.

My: "Jak vypadá takový váš normální den?"

Tmavá: "No, tak vstanu, jdu ven, posbírám zuby, co se tam v noci objevily, potom si z nich udělám kafe a sednu si na pohovku. Odpoledne jdou většinou policisté nějakého kriminálníka hodit do toho lesa za mým domem, tak se občas nabídnu, že jim pomůžu."

My: "To je od vás hezké. A jak jim pomáháte?"

Tmavá: "Udělám z toho kriminálníka polévku."

My: "Aha."

Tmavá: "To mi připomíná, nemáte hlad?"

Po tomto jsme si raději vzali svých pět švestek, doslova, a odešli, protože Tmavá má rejstřík za úmyslné zabití několika lidí otrávením.

Když jsme u nelegálních věcí, pojďme se pobavit o vyvolávání Ďábla. Vyvolat Ďábla, to není jen tak. Musíte si vybrat správné místo, přinést správné věci, obětovat správného příbuzného, správně artikulovat a vůbec se musíte dobře připravit.

Zaprvé, musíte si uvědomit, jestli chcete vyvolat Ďábla nebo jednoho ze sedmi hlavních démonů. Pokud si nejste jisti, obraťte se na Okultistický klub přátel Ďábla a spolu. Různí démoni preferují různé oběti.

Např. pokud chcete vyvolat Belfegora, měli byste donést nějakého Vodnáře a nejlépe ho vykuchat a vycpat peřím, aby si z něj mohl Belfegor udělat polštář na spaní. Zato když chcete vyvolat Ďábla, měli byste obětovat něco daleko důležitějšího než vašeho příbuzného. Taková stodolarovka by měla stačit.

Důležité je taky místo. Nikdy, opakujeme nikdy, se nepokoušejte vyvolat Ďábla či jakéhokoliv démona v kostele. Jediné, co si tím dokážete je, že umíte vyvolat celebritu. Jsou známé případy, kdy se zjevila třeba Miley Cyrus, avšak většinou se prý zjeví Brad Pitt.

Dobré místo na vyvolávání je například vinárna Jacka Rozparovače. Nejlépe, pokud ho vyvoláte ve sklepě. Je tam vlhko, útulno, spousta mrtvol k posednutí, nějaké židle, křesla, pavučiny a metroví pavouci i stoleček a kávovar.

Potom nesmíte zapomenout, co jste to vlastně chtěli udělat. To se tady v poslední době děje často. Když se vám povede nezapomenout, stačí jen odříkat formuli a jistě vyvoláte to, co jste vyvolat chtěli. Dále vám už neporadíme, protože pak všichni umřeli. Tudíž nikdo neví, jak dále postupovat, záznamy se nedochovaly.

Hodně štěstí při vyvolávání a příjemnou smrt!

Pokročíme dál. Ďáblova knihovna chce, abychom pronesli toto: "Přijďte, přijďte všichni k nám. Přijďte na speciální večeři pořádanou naprosto normálními živými budovami s dobrými úmysly. Bude se pořádat v Ďáblově knihovně příští čtvrtek. Naše žaludky, teda my, se na vás těšíme."

Toto byla zpráva Ďáblovy knihovny.

Teď uveřejníme placenou reklamu.

Už vás unavuje bageta z červů? Nechutná vám špenát, co sežere vaše kamarády? Rýpete se ve střevních špagetách? Máme pro vás řešení.

Vydejte se rovně od vašeho domu. Pokračujte takto pět set metrů, dokud nenarazíte na žlutý dům s cihlovým plotem. Tento dům se vám bude zdát zlověstný. Bude na vás zle působit. Budete mít nutkání se obrátit a utéct do vašeho domu, kde na vás čeká jen bezpečí a příšera pod postelí. Taky se vám bude chtít zvracet.

Vyhoďte obsah svého žaludku do koše, který se náhle objeví po vaší pravé straně, pokud je to nutné, a zazvoňte na neexistující branku plotu. Pokud vám nikdo neodpoví, přelezte plot a přeplavte příkop, který se za ním nachází.

Varování: Nedívejte se na podivné věci plovoucí za vámi. Oční kontakt v nich vyvolává agresi.

Pokud živí přeplavete příkop, gratulujeme! Pokud zemřete, upřímnou soustrast. Stanete se potravou pro stvoření, která žijí v našem toxickou tekutinou naplněném příkopu.

Nicméně jestli jste živí, už se blížíte k cíli. Vstupte do tohoto domu. Bude zamčeno. Na stolku vedle vás však bude páčidlo, výbušnina, sirky, klíče, pistole, beranidlo a drátek. Otevřete dveře kterýmkoliv z těchto předmětů. Nezapomeňte, že vás sledujeme a hodnotíme každý váš krok, abychom věděli, jestli jste důstojná večeře.

Pokud se dostanete dovnitř, pravděpodobně vás rozřežou pohybující se ostrá ozubená kolca nebo vás propíchnou kovové oštěpy vylétávající ze stěn. Pokud se tak nestane, jděte prosím do druhého patra, kde vás bude čekat měňavec transformovaný na vaši nejhorší noční můru. Nebojte se ho. Nesmíte se ho bát. Další část bude těžká, ale nesmíte se bát, nesmíte propadnout zoufalství. Jen se podívejte té stvůře do očí, propíchněte ji pohledem a řekněte jen: "Čus bro, jak je?"

Pokud vše půjde podle plánu, příšera vás sežere a my budeme mít večeři. V opačném případě vás příšera nechá projít dveřmi, které se nachází sto metrů za ní, a vy přežijete. Je jen třiceti procentní šance, že se stane to druhé, ale pro falešný pocit bezpečí si řekněme i to, co se stane, pokud přežijete.

Vstoupíte do dveří a tam vás bude čekat portál. Musíte pomalu, soustředěně odříkat zaklínadlo. Musíte ho myslet naprosto vážně a věřit mu z celého svého srdce, jinak to nebude fungovat. Budete se muset zhluboka nadechnout a přesvědčit sám sebe, že to, co říkáte, je pravda. Věřte. Musíte věřit. Pořádně se soustřeďte a s očima upřenýma do své vlastní duše z plna hrdla odříkejte: "Blemcajs z pravé blemcaniny, bohatý je na živiny!"

Pak se portál otevře a vcucne vás do sebe. Ztratíte všechny vzpomínky a stane se z vás někdo úplně jiný. Možná budete i vypadat jinak. A možná, že ve vás bude parazit, který vás bude ovládat a který vám ty vzpomínky vymazal. Možná, že toho parazita jsme stvořili my… No, ale to je jedno. Není přece důležité, jestli jste vy pořád vy. Důležité je, že jste se ocitli v bistru. Toto bistro se nachází vedle jisté novinové redakce. Sedíte na židli u baru tohoto bistra.

A dál už nic vědět nepotřebujete. Protože kdybychom vám řekli, že se k vám pak připlíží zezadu náš kuchař a sejme vás pánvičkou, abychom si z vás mohli udělat večeři, tak byste nechtěli přijít a my bychom vás místo toho museli unést z vašeho domu. Přesně tak. My víme, kde bydlíte. Přesně tak. Každý zemře. I vy zemřete. My si vás uvaříme…

Toto byla reklama bistra Tajného spolku růžovovlasých kanibalů.

Dále přejdeme k vysvětlování toho, jak funguje naše redakce.

Naše redakce je komplikovaný systém. Velice komplikovaný systém. Dalo by se říct, že jsme jako úl. V čele je královna, to je vedení redakce, pak jsou tu včely dělnice, to jsou normální pracovníci, a nakonec jsou tu včely, které hlídají úl. To jsou naši zaměstnanci, kteří umřeli. No a pak jsou tu ještě trubci. Jsou to zaměstnanci, které použijeme jako obětní beránky, až nastane správný čas.

Začněme od shora. Královna neboli vedení redakce. Vedení redakce je několik…bytostí, které se starají o to, aby naše noviny prosperovaly. Řídí to tady a umějí předpovídat budoucnost. Jejich veselé předpovědi mají 10% úspěšnost a jejich tragické 99% úspěšnost. Vedení často vyleze ze své kanceláře a zpohlavkuje brigádníky, čímž se zvýší produktivnost o 20%. Občas také někoho zabije, ale to není výhodné, protože potom se produktivnost zvýší jen o 5%.

Naše vedení také umí měnit svou podobu. Často k tomu využívá krev krásných panen. Někdy využije i pleťový krém, ale ten má větší cenu než něčí život, takže vedení většinou sáhne po té první možnosti. Vedení také sleduje všechny ve městě, aby vždy mělo dobrý materiál na články. I vás.

Teď přejděme k dělnicím neboli normálním pracovníkům. Jsou všichni velice pracovití a každý je má rád, ale mají vysokou úmrtnost a proto tato redakce tak často hledá nové zaměstnance. Obvykle umírají kvůli tomu, že vedení má špatný den a nemá po ruce boxovací pytel. Tak vezme hřebíky, vybere náhodné zaměstnance a pomocí špagátů, které zatluče do stropu, si z nich udělá několik boxovacích pytlů na jedno použití.

A raději se přesuňme dál. Následují naše včely hlídající úl. Jak už se řeklo, máme velkou úmrtnost. Ti, co padli při reportážích, jsou navždy vzpomínáni. Jak? No, obvykle najdeme jejich ostatky, uvaříme je v kotli při úplňku ve tři hodiny ráno, oblékneme si obřadní róby a zatancujeme posvátný tanec. Potom ostatky vytáhneme a hodíme je do sopky za policejní stanicí, čímž je obětujeme hrošímu bohu morbidnosti, Kghuafrikjimu.

Mnoho z vás tuto sopku zná spíše pod pojmem vězení, kam se hážou všichni vězni a lidi ve vazbě. Horká láva vždy zcela pohltí jejich těla a pak je zase o problém míň. Tedy alespoň pro nás. Policie v noci nemůže spát, duchové vězňů všem členům policejního sboru totiž dělají hrozné věci. Šeptají jim do uší to nejhorší, co si dokážete představit. Oni jim šeptají o tom, že už nikdy nebudou existovat jisté hrozně důležité věci. Oni jim šeptají, že už nikdy se na světě neobjeví ani jediný donut!

Vzhledem k tomu, že toto bylo opravdu drsné, vám raději už nic takového přibližovat nebudeme. Přesuneme se na poslední dnešní bod: turisti.

V Normálově není moc turistů. Starosta nedávno vysvětlil, jak to. Totiž, pokud jste si toho ještě nevšimli, naše měna jsou duše. Vlastně, v celém našem státu The Overlords se duše používají jako měna. Turistů je tu tedy dost. Platíte s nimi každodenní potraviny, vybíráte je z bankomatu, ukládáte je na účet, však to znáte.

Turisti sem přijedou, aby si vyfotili naše krásné sochy trojúhelníků a podívali se na jediný kostel neuctívající Ďábla v tomto městě. Ne ne, tento kostel se drží starých tradic. Je to starý dobrý kostel uctívající toho nejvyššího. Přesně tak, tento kostel uctívá Apophise, hada věčného chaosu.

Když sem přijedou, starosta je přivítá, pozve na oběd, popovídá si s nimi jako slušný člověk a jako spořádaný člověk je pak také zdroguje a nacpe do mašiny, jež vymačkává lidské duše.

Někteří turisti se však rozhodnou zde zůstat. Ti musí projít našimi zkouškami, ale o těch si popovídáme příště. Když tyto zkoušky přežijí, jsou řádnými občany našeho krásného bezchybného městečka! V opačném případě jsou odpad a odvezeme je na skládku, kde je tentýž večer spálíme. Někteří z nich občas ještě žijí, ale to lehce spraví menší švih baseballovou pálkou nebo kuchař bistra Tajného spolku růžovovlasých kanibalů.

Přejděme k poslednímu bodu. Poslední bod je citát, který byste si tento týden měli pamatovat, protože se vám bude hodit!

Ten citát je od Dainy Sovové, tu noc, kdy simulovala propálení: "Ale já nesimuluju! Vždyť já jsem mrtvá, vy blbci zkorumpovaní! Ahsgdhsdghsdxjd….Ok, tak jsem mrtvá až teď, ale i tak se to počítá!"

A tímto vám až do příště přejeme spoustu bolesti a nezdaru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 31. října 2016 v 21:06 | Reagovat

...jsou ty narážky na trojúhelníky reference na Gravity Falls? XD
Fakt, tohle je úžasné. :'DD

2 SHaPeshiFtEr SHaPeshiFtEr | E-mail | Web | 31. října 2016 v 21:15 | Reagovat

[1]: To je narážka na jedno RP jménem The Overlords, kdy jsem já, můj kamarád Ondra a spolužák Jakub prostě...Ježíš, jak to RP vysvětlit X3 ?
Prostě v tom RP jsme si dělali srandu ze všeho možného, ale hlavní bylo, že to bylo ve zmyšlené zemi jménem The Overlords, do které se lidi dostali po dálnici číslo 666 a kolem byly vždy sochy trojúhelníků X3 . A v té zemi byl mimochodem i jenom jeden kostel uctívající Boha, zbytek kostelů uctíval Ďábla a jiné potvory X3 .
Občas něco z toho použiju do Normálova, když se mi to hodí :3 .

A děkuju mnohokrát :3 . Tak nějak nic nestíhám ( popravdě i protože se mi prostě nechce X3 ), ale do čtvrtka bych snad měla namluvit nový díl a udělat zvukové efekty atd. No, stejně ty namluvené verze nikdo neposlouchá, ale tož co, namluvím to i tak X3 .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama