Strach z vlastních myšlenek

7. září 2016 v 16:46 | SHaPeshiFtEr |  Jiné příběhy
Dívám se na tělo svého otce. Oddělám ruku z jeho hrudi a přiložím si ji před oči. Je celá od nějaké rudé slizké tekutiny. Roztáhnu prsty. Ta tekutina je vážně lepkavá. Samozřejmě že je to krev. Teda sirup. Je to jen sirup. Není to krev. Proč by na mých rodičích byla krev? Haha, kdo by si na sebe nalíval krev? Hahaha. To je přece nelogické, takže je to jasně sirup. Haha.

Po tvářích mi stékají slzy.
"Tati, vzbuď se, musíš mi pomoct probudit mámu," povím a dotknu se tátova ramene. "Tati, probuď se. Probuď se! PROBUĎ SE!!!" začnu s ním třepat.

Nemá to smysl. Je mrtvý. Tvrdě spí. Svěsím ruce podél těla. Haha. Táta má tvrdé spaní. Máma zřejmě taky. Hahaha. Je to tak vtipné. Celá moje rodina spí, jenom já jsem vzhůru. Hahaha. Na podlahu spadnou další slzy. Proč vlastně pláču? Není důvod, ne? Vždyť…všechno je přeci tak…v pořádku…Ha…ha…..ha…


Popotáhnu. Otřu si rukou nos. Teď už mám na ruce dvě slizké tekutiny. Proč se tátovi nechce vstát? Proč nevstane z podlahy a nejde mi pomoct vzbudit mámu? To už nás táta nemá rád?

"Tati, máma usnula v kuchyni, musíš mi pomoct ji probudit. Tati…prosím…tati, vzbuď se. Tati, nespi," znovu do něj rukou strčím. "Tati?" zašeptám do ticha.

Z mých očí začne téct voda ve větším množství než předtím. Hahaha. Všichni spí. Haha. Je to tak vtipné. Haha. Zabořím hlavu do dlaní. Ať táta vstane. Musíme probudit maminku. První jsem nemohla probudit mámu a teď tvrdě spí i táta. Už nevím, jak je mám probudit. Už se nikdy neprobudí. Snad se jim alespoň dobře spí. Třeba se jim zdají krásné sny. Ale já chci, aby se probudili! Chci, abychom si šli hrát! Prosím. Chci, aby se táta s mámou probudili. Haha. Oni spí. Haha. Je to tak vtipné. Hahaha.

Už vím! Zeptám se té holky jak je probudit. Ta to bude vědět. Ta je viděla usínat. Vezmu ze země hračku, kterou tady ta holka odložila. Haha. Podobnou hračku má táta. Hraje si s ní vždycky venku. Leží tady ještě pár hraček, které jsou polité sirupem stejně jako táta, ale ty vypadají neužitečně. Haha. Neužitečně. To je vtipné slovo. HahahHaha.

Vstanu z podlahy. Rozhlédnu se kolem, náhle se mi zatočí hlava. Pomalu se rozejdu směrem do koupelny. Tam ta holka odešla. Projdu přes kuchyni, kde odpočívá máma. Má na hlavě sirup.

"Ahoj mami!" pozdravím ji. "Mami? Ty ještě spíš?" zeptám se, ale neozývá se žádná odpověď. "Dobře. Zdřímni si ještě, já jdu z té holky dostat, jak tě probudit," sehnu se a políbím mámu na čelo.

Mé rty jsou teď celé od toho sirupu. Olíznu je. Fuj, ten sirup nechutná vůbec dobře. Potlačím chuť se jít vyzvracet. Narovnám se a raději pokračuju do koupelny. Opatrně otevřu dveře. Ta holka je tam, měla jsem pravdu. Podívám se na ni. Haha. Vypadá vtipně. Hahaha. Je na ní hodně sirupu. Hahaha.

"Ty jsi uspala moje rodiče?" zeptám se jí.

"Vidíš tu někoho jiného?" zeptá se mě zase ona.

Rozhlédnu se kolem. Opravdu tu nikdo kromě ní není.

"Co to máš v ruce?" sjede její pohled na hračku, kterou držím v ruce.

"Jednu z tvých hraček," usměju se. "Ale potřebovala bych vědět, jak rodiče probudit. Bez nich by mi tu bylo smutno. Oni usnuli a nemůžu je probudit. Řekni mi, jak je mám probudit!" rozkážu jí.

"Ti už se neprobudí," konstatuje ta holka s klidem.

"Proč né?" zakňourám.

"Protože jsem je uspala natrvalo."

"Ale…proč jsi to udělala?" po tváři mi sjedou další slzy.

Haha. Je to tak vtipné. Haha. Mé prsty se více sevřou okolo hračky. Hahaha. Ona je zabila uspala.

"Protože jsem chtěla."

"Jsi zlá holka!" zakřičím na ni. "Nemám tě ráda! Jsi zlá! Jsi zlá, jsi zlá!!! Jsi moc zlá a já tě nemám ráda!"

Hahaha. Zlé holky musí být potrestány. Musím ji potrestat. Haha. Musím ji potrestat za to, že je zlá. To by udělal táta.

Přiložím pistoli hračku ke svému spánku ke spánku té holky a naposledy se podívám do zrcadla na ni podívám.

"Nenávidím tě," řeknu svému odrazu.

Co mám dělat, když mám strach z pravdy? Strach z vlastních myšlenek?


Hahaha. Musím se ji potrestat. Slyším svůj vlastní smích, přesto si nevzpomínám, kdy jsem se začala smát. Cítím na rukou krev, přesto si nevzpomínám, kdy jsem zabila. Mám na svém spánku pistoli, přesto nevím, jak k tomu došlo. A pak už…

pak už tu zbývá jen zvuk spouště…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kuro Kuro | 7. září 2016 v 16:55 | Reagovat

Wow, tohle bylo hodně dobrý! *w*

2 Eliss Eliss | Web | 7. září 2016 v 17:01 | Reagovat

úžasný příběh O_O

3 Fredy Fredy | Web | 7. září 2016 v 18:02 | Reagovat

pěkné :-)

4 SHaPeshiFtEr SHaPeshiFtEr | E-mail | Web | 7. září 2016 v 19:24 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]: Ježíš, já vám všem moc děkuju :3 . Hlavně, že se vám to líbilo :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama