Jen Slova

16. září 2016 v 14:13 | SHaPeshiFtEr |  Překlady
Včera jsem to nějak nestihla, tak vám sem dám překlad teď :3 . A dám vám sem za chvíli ještě jeden, aby se neřeklo :3 . YAY for you :3 ! Budete tu mít dva překlady a jednu recenzi v jeden den. Yay :3 !

Když se Jon ukázal ve čtenářském klubu jako jeho nejnovější člen, dostal malou knihu v kožených deskách a řeklo se mu, ať se vrátí na příští setkání, až je dožene. Všichni seděli vzpřímení na svých židlích podivně nehnutě, s rukami v klíně a s očima upřenýma a prázdnýma. Byli u kapitoly tři. Paní Penbrookeová, malá žena se šednoucími vlasy a velitelka klubu, řekla, že nechce, aby mu bylo něco z děje vyzrazeno. Mrkla na něj a usmála se, když ho jemně vyháněla ze dveří, znovu říkajíc, aby je dohnal a vrátil se za dva týdny.


Tu noc se přihnala velká bouře, zrovna když dával konvici na kamna a začal si číst. Bylo podivné, že kniha neměla název, datum vydání ani autora.

Kapitola jedna začala popisem muže, který vypadal skoro stejně jako Jon sám, a který se právě přistěhoval do nového města, stejně tak jako on. Muž v knize se také rozhodnul přidat se ke čtenářskému klubu. Přesně jako Jon.

Bylo to napsáno upovídaně, ale přesto výřečně, přesně ten typ prózy, který normálně rád četl jak pro jeho formu a strukturu, tak pro jeho obsah. Ta slova se však zdála útočná a mocná a cítil se nepříjemně, když vtékala do jeho očí, tekutá a silná.

Cítil, jak mu vstávají chloupky na krku, když slova pokračovala v popisování muže v knize, jeho činy imitující Jonovy vlastní v průběhu jeho dne, dokud postava konečně nedala svoji konvici na kamna a nezačala si číst u svého stolu, mezitím co venku řádila bouře.

Jonova konvice rázně zapískala a on ve své židli nadskočil. Nervózně se uchechtl sám sobě a šel si do kuchyně udělat čaj.

V kapitole dvě, když slova napsána znepokojujícím způsobem hovořila o nesouměrném a strakatém stvoření kolébajícím se po schodech k bytu muže, Jon položil knihu a rozhodnul se, že se možná nakonec nechce přidat ke čtenářskému klubu.

Při bouřce udeřil jasný blesk a zahřměl hromu a potom někdo tiše zaklepal na dveře.

Jon zaraženě seděl ve své židli, jeho srdce bilo jako o závod. Dveře k jeho bytu byly zlověstně tiché a malá kniha v kožených deskách ležela na jeho stole. Podíval se nejistě z jednoho na druhé a pak zvednul knihu, aby zjistil, co se stalo dál.

Credits:
Originál: Just Words
Původní autor: 39thversion
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama